Faun, Fauník, Fauníček

Jsem zdravý jako řípa, netrápí mě žádné neduhy a ve všem se opravdu zdatně zdokonaluji. Přijdu na zavolání, když nejsem moc rozdováděný, tak si i na povel SEDNI! opravdu sednu. Svoje heslo "HLAVNĚ NENÁPADNĚ" důkladně dodržuji a už si kolikrát  nikdo ani nevšimne, že si tu a tam odnesu ponožku malého páníčka, který mi je tak rád nechává ve svém pokojíčku.

Miluji návštěvy a jízdu v autě. Návštěvy mě mazlí, hladí, hrají si se mnou a v autě je to prostě paráda... takových nových věcí na okukování. Jen to devítiměsíční mimimko, co k nám taky chodí na návštěvu, si prostě nechce a nechce hrát. Přitom ho něžně olizuji a štěkotem na sebe upozorňuji, že jsem k tomu hraní připravený. Ale miminko se asi bojí a panička by mi beztak to hraní nedovolila. Bojí se, abych ho radostí neokusoval  a nebo aby mě to miminko třeba nějak špatně nezmáčklo.

S venčením to panička vzala opravdu hopem. Dnes, místo obvyklého ranního postelového mazlení, panička vystřelila z postele jako blesk a už jsme byli venku. Hned za rohem jsem se pěkně vyčůral, ale dál se mi už nechtělo. Jenže panička, s pytlíkem v ruce, pořád čekala na ten můj bobeček, ale ten já přece dělám na jiném rohu. A taky že jo! No to bylo chvááály... Všechno venku očuchávám, přebíhám z jedné strany na druhou, s trochou opatrnosti sleduji cizí lidi a největší zážitek jsem měl, když jsem se viděl v odraze vchodových dveří. No to jsem dorážel, štěkal a nevěřil. A panička taky ne... smíchy se za břicho popadala...

Stejně jako můj bráška Fédík musím ještě třošičku dorůst do svého svetříku (na ten pletený od paničky můžu asi zapomenout, protože paničce se do toho už nějak moc nechce), ale stejně se mi nejlíp běhá jen tak, bez oblečku. Ale ten svetr mi sluší, no uznejte...

A co teprve až se vám předvedu ve své pláštěnce do deště... to bude mazec!!!

Jinak se začínám pěkně "vybarvovat". Zmizelo mi pár tmavých flíčků a tak nějak jsem trochu zesvětlal, ale není se co divit. Páníčkové na to jsou připraveni, protože na mých oblíbených stránkách o čivavách bez PP je krásná fotogalerie proměny štěňátek v dospěláky. Tak se všichni moc a moc těšíme, jak budu vypadat jako čivik dospělák.... S růstem to jde pomalu, ale přece... už jsem fakt o trošilinku většííííí. Zato z brášky Kukýska je pěkný pořízek... s bráškou Fédíkem ho sice nedohodníme, ale pořád jsme bráškové a navzájem se sledujeme, jak rosteme.

S páníčkem rád brouzdám po netu, kdy mu sedím pěkně na klíně a sleduji vše, co páníček dělá. Zato s odpočíváním je to horší. Jsem strašlivej neposeda. Musí mě skoro až nutit, abych si zalezl a odpočíval. Přes den jsem rád v "boudičce" (tak říká panička mojí přenosné tašce), ale nejraději odpočívám a spinkám u paničky na klíně. Jenže to se potom nesmí moc vrtět, aby mě pořád nebudila. Nakonec stejně skončím buď v pelíšku nebo v boudičce. Jo a  ještě jen tak pro zajímavost, panička o mě tvrdí, že jsem musel být v minulém životě kamzík nebo horská koza skalní. Když sedí někdo z páníčků na sedačce, šplhám po nich kam nejvýš to jde. Moje konečná je rameno, ale kdyby to šlo a páníčkové dovolili, tak jim vylezu snad až na hlavu. A ten balanc, jaký držím. No to by jste koukali...

Tak to je zatím vše, kamarádi moji. Mějte se krásně a brzy zase napočtenou...